O Věře Jourové



Jmenuji se Věra Jourová a mým domovem je Vysočina…

Narodila jsem se a vyrostla v Třebíči, vychovala jsem zde dvě děti, syna Adama a dceru Markétu, nedávno se mi tu dokonce narodil vnuk Adámek – Třebíč mi dnes voní po heřmánku…

V kraji Vysočina jsem prožila většinu svého profesního života. Po Sametové revoluci jsem pracovala v kulturním středisku v Třebíči, nalézala jsem cestu, jak v nových podmínkách občanům města nabídnout kvalitní profesionální kulturu a udržet čilou a živou kulturu amatérskou. Třebíčské amatérské divadlo, národopisný soubor Třebíčan (mimochodem založený a vedený mými rodiči), loutkáře, mažoretky, dětské pěvecké sbory, to vše byla kulturní Třebíč tehdejších dnů. Poté jsem pracovala jako tajemnice Městského úřadu v Třebíči, kdy jsem se snažila „otevřít“ radnici občanům, lépe s nimi komunikovat. Byl to čas prozíravých investic, především do proslulé a na seznam UNESCO zapsané židovské čtvrti, do průmyslové zóny, do kvality životního prostředí. Práce pro mé rodné město mě bavila – dalo se ohlédnout a vidět výsledky. Tehdy jsem začala psát projekty, abych pro Třebíč získala peníze z Evropské unie – nejdříve to byl pokus – omyl, pak se začalo dařit. Po pěti letech následovala Jihlava a krajský úřad – práce vedoucí odboru regionálního rozvoje. Stála jsem u počátků rozvoje kraje Vysočina, který kdekdo považovat za outsidera, slepenec mezi Čechami a Moravou, kraj odsouzený k paběrkování. O to větší to byla výzva - lákat do kraje investory, propagovat krásy kraje pro turisty, pomáhat obcím a neziskovým organizacím a – opět - získávat pro kraj evropské peníze. Práce pro kraj Vysočina měla smysl a výsledky. Byla pro mne jedním z mých profesních vrcholů.

Poté jsem pracovala v Praze na ministerstvu a řídila evropské fondy – to bylo v době, kdy se z nich ještě nekradlo a kdy jsme vyčerpali všechny peníze, které Brusel republice nabídl. Podobnou práci v roli konzultantky jsem pak dělala v Rumunsku, Srbsku, Černé Hoře, Rusku a Bělorusku, Moldávii a Gruzii – do všech těchto zemí Evropská unie posílá rozvojové peníze. Na všech těchto místech – v Praze a v zahraničí – mám dnes známé či kamarády. Opravdové přátele a větší část rodiny mám na Vysočině.

Nabízím dnes Vysočině vše, co jsem se za svůj život naučila – nejen znalosti získané na Filosofické fakultě University Karlovy a nedávno i na pražských právech. Mám za sebou školu života, kdy jsem pochopila, že pro člověka, a politika zvlášť, jsou nejdůležitějšími vlastnostmi cílevědomost, slušnost a pokora. Politik není někdo, kdo má „mandát od Boha“. Má zůstat člověkem, který s veškerou pokorou a úctou slouží druhým – těm, kdo mu dali důvěru. Pokud mi ji dáte, nezklamu ji.

Zvolíte-li mne poslankyní, budu mimo jiné prosazovat:

* Opětovné navrácení dobrého jména České republiky v Evropské unii – především v oblasti čerpání Evropských fondů musíme být znovu vnímáni jako slušná, schopná a poctivá země

* Odbourání korupcí zachvácených dotací ze státního rozpočtu – peníze mají být k dispozici obcím, které si samy rozhodnou, do čeho investovat a jak zajistit místní rozvoj

* Modernizaci komunikací páteřní silniční sítě v kraji Vysočina v majetku státu, a to s využitím zdrojů ČR i EU

* Podporu malých a středních firem v oblasti technologických inovací – firmy Vysočiny tak budou moci nabídnout nová kvalifikovaná pracovní místa – Vysočina musí „svým“ vysokoškolákům nabídnout možnost návratu po studiích ke kvalifikované práci



O něco sušší verze v datech:



Věra Jourová se narodila 18. srpna 1964 v Třebíči.

V letech 1985 a 1989 se stala matkou syna Adam a dcery Markéty a absolvovala jazykovou školu (AJ).

Roku 1991 promovala na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy.

Téhož roku nastoupila na pozici zástupkyně ředitele Městského kulturního střediska (MKS) v Třebíči. Zde pracovala na integraci všech kulturních zařízení pod jediný subjekt.

Následně pracovala jako tajemnice městského úřadu v Třebíči. Zde se zasadila o záchranu židovské čtvrti později zapsané na seznam UNESCO.

Od roku 2000 pracovala ve společnosti DHV ČR. Zde se zabývala projekty z oblasti lidských zdrojů, regionálního rozvoje, hospodářské politiky a fondů EU.

Mezi lety 2001 a 2003 pracovala jako vedoucí odboru regionálního rozvoje Krajského úřadu kraje Vysočina.

Poté pracovala jako náměstkyně pro místní rozvoj na ministerstvu pro místní rozvoj.

Na podzim roku 2006 strávila po křivém nařčení více než měsíc života ve vyšetřovací vazbě.

Roku 2012 úspěšně dokončila studium na Právnické fakultě Univerzity Karlovy.

O rok později kandiduje do Poslanecké sněmovny PČR jako jednička hnutí ANO na Vysočině.